Momentálně píšu:
Momentálně cosplayuju.

Domácí práce

6. září 2015 v 2:25 | Atashi |  Japan stars - jednorázovky
Člověk se konečně dokope napsat víc než rok starý námět (nebojte, mám tam i ještě starší), aby zjistil, že úvod už si před nějakou dobou napsal, ale zapomněl na něj, takže ho psal znovu. No nevadí.
Tato povídka prošla za ten rok v mé hlavě spoustu proměnami. Nejdřív to mělo být prostě porno. Potom to mělo mít trochu děj, ale stejně to mělo být hlavně porno. Pak to mělo být jenom shounen ai hlavně s dějem. No a nakonec je z toho to, co je to teď. A líbí se mi to. :3 (I když to říkám unavená ve 02:20 ráno, kdoví, jaký názor budu mít po probuzení dnes v poledne.) Je to hrozně cuteeeeee. Takže i když by to bylo blbě napsané, aspoň něco.
Popis šatů má na svědomí Lojza. Já totiž zkrátka neumím popsat nějaké složitější oblečení, je to pro mě horší než yaoi scény. A to je co říct.
A Bara-chan má slíbené věnování této povídky za povzbuzování a tak. Díky. :3




Takuya stál v kuchyni a prohledával jak ledničku, tak veškeré skříňky, kam ukládají potraviny, které přežívají při obvyklých teplotách. Jenže všude bylo téměř prázdno.
"Yu-chááán!" houkl nakonec na celý barák, aby jmenovaný slyšel, a napřímil se. O sekundu později už se do místnosti přihnal mladší černovlásek.
"Už je večeře?" ptal se natěšeně, "dneska sis fakt nějak pospíšil."
"Vypadá to, že dnes večeře ani nebude," oznámil mu Takuya.
"Cože? Jak to?!" reagoval Yuya, jakoby ho právě polili ledovou vodou a jeho žaludek na protest zakručel. "Mám hlad," zakňoural.
"Nic tu nemáme, zapomněl jsem jít na nákup. Takže si můžeme dát maximálně tak cereálie s mlékem. Jenže cereálií máme tak na jednu porci a mléka tak na půl porce. Anebo teda můžeme povečeřet celer, jestli máš chuť," zhodnotil Takuya jejich možnosti a opřel se o linku.
"No to si snad děláš srandu," zamrmlal Yuya a kecnul na židli, u čehož působil, jakoby se mu zhroutil celý svět. "Proč jsme nešli nakoupit? Mně už se teď do žádné večerky nechce."
"Jak říkám, zapomněl jsem. Nemůžu taky myslet na všechno. Musím nám dělat snídani, svačinu do práce, anebo oběd, když máme volno, večer ještě večeři. K tomu všemu to tady musím všechno pouklízet, když ty si ani neumíš uklidit boty do botníku. A musím nám prát a žehlit - vždyť za chvilku bysme neměli v čem chodit, jenom by se nám válelo špinavé oblečení po ložnici. A v práci toho teď taky nemám málo, tak se nediv, že jsem jednou ten nákup vypustil, když dělám všechno." Takuya svůj monolog zakončil povzdechem. Neřekl to všechno ale nějak vyčítavě, spíš prostě konstatoval.
"No ale počkej, vždyť já umývám nádobí!" nafoukl dotčeně Yuya tváře, když Takuya nezmínil tuto jeho veledůležitou funkci.
"Když se ti jednou za čas chce, umýváš nádobí," opravil ho starší, spíš ale pobaveně. Opět v tom nebyla žádná výčitka. "A ano, ano, samozřejmě," pokračoval, když už se Yuya nadechoval k dalšímu protestu, "taky se mnou chodíš nakupovat. Už jenom proto jsi ale mohl připomenout, že jsme měli jít."
"Taku-chan?" pípnul Yuya. Teď už to na protesty nevypadalo.
"Jo?"
"Já bych ti asi měl trochu víc pomáhat, co?" nadhodil, jakoby mu až teprve teď konečně docvaklo, že by si mohl taky jednou přestat válet šunky, zvednout své velectěné pozadí a taky jít něco udělat. Takuya se zasmál.
"Nebránil bych se nějaké té občasné pomoci, nebo teda aspoň abys mi tu práci navíc zbytečně nepřidělával, ale nemusíš se kvůli tomu tvářit takhle." Přistoupil k němu a prohrábl mu vlasy. "Radši mi dej pusu, jo?" pobídl ho a sklonil se k němu. Yuya pochopitelně natáhl krk a na krátkou chvíli spojil jejich rty.
"Mám tě rád, Taku-chan, víš to?"
"To říkáš proto, abych ti přenechal všechny cereálie, co?" zašklebil se Takuya.
"Ne. To říkám proto, abys mi je šel nachystat a přinesl až sem. Potom se s tebou klidně rozdělím," zaculil se černovlásek jako sluníčko.
"No tak že jsi to ty," smál se už zase Takuya, lípnul mu ještě jednu pusu na tvář a vykročil zpět k lednici.

Druhého dne se Takuya vrátil kolem šesté večerní z práce. Byl celkem unavený, po cestě se stavil ještě nakoupit, aby dnes měli pořádně co jíst, tím si tedy cestu z práce ještě o něco prodloužil, takže byl rád, že je konečně doma.
"Yu-chan, jsi tady už?" zavolal do domu a zul si boty, které se jal uklidit do botníku. Zaskočilo ho, že všechny boty v něm byly uskládané pečlivěji než obvykle a ani v okolí se žádné neválely. Celkově mu připadalo, že je tady něco jinak. Podlaha působila až nečekaně čistá. Takhle to tady určitě nebylo, když odcházel!
Uslyšel dupot na schodech a když vkročil do obýváku, stál už před ním jeho přítel.
"Vítej doma, Taku-chan," usmál se na něj. S Yuyou bylo ale něco v nepořádku úplně! Měl na sobě černobílé maid šaty, jejichž spodní část byla olemovaná zdobenou, bílou krajkou. Nabíraná sukně mu nesahala ani po kolena. Rukávy jinak zdobily menší mašličky, a kolem krku měl uvázané dva tenké pruhy bílé látky, které držely plátěnou zástěrku. Ve vlasech mu ani nechyběla ta typická čelenka! A teď se k tomu všemu začínal červenat. "A nekoukej tak," zamrmlal rozpačitě a sám uhnul pohledem. Takuya na něj totiž vyloženě zíral s pootevřenou pusou, div že mu z ruky nevypadla taška s nákupem. Ani si nestihl všimnout, že v obýváku na koberci neleželo snad ani jediné smítko; stejně tak by na skříňkách, stolku i televizi jen sotva našel zrnko prachu.
"Y-Yu-chan?" vypadlo z Takuyi naprosto šokovaně. Měl takový pocit, že se mu to jen zdá.
"No?" reagoval Yuya pouze. Jenže když od jeho přítele odpověď znovu delší dobu nepřicházela, sklouzl pohledem k tašce s nákupem a nespokojeně mlaskl. "Nemusel jsi chodit nakupovat, to už jsem taky obstaral. Snažil jsem se tady všechno uklidit co nejlíp, ale jsem trochu ve skluzu. Ještě musím vyžehlit a-" Co dalšího musel Yuya ještě stihnout, už nestihl doříct, protože zničehonic skončil přišpendlen pod svým přítelem na gauči a jeho rty byly zaměstnány hlubokým, vášnivým polibkem. Taška s nákupem ležela na zemi a jen těžko říct, kolik vajíček se při dopadu rozbilo. A stejně tak na zem spadly i tři polštářky z gauče. "Taku-chan, Taku-chan, počkej přece!" protestoval Yuya, když se mu povedlo staršího od svých úst odstrčit, "teď ještě ne, to si nech na potom!"
"Ale Yu-chan, když ono ti to tak sluší," zakňoural mu přemlouvavě Takuya do ucha a políbil ho na něj.
"Nech si to na potom," stál si Yuya dál za svým a nesmlouvavě se na něj díval, "neboj se, tohle je taky na programu. Ale pozdějc."
"Yu-chááán," pokračoval zklamaně starší a přisál se rty k boku Yuyova krku, kousek pod tím pravým uchem. Černovlásek přivřel oči a zavzdychal.
"Ueharo, přestaň," napomenul ho důrazně. Starší přece jen moc dobře znal jeho erotogenní zóny a Yuya by se s takovouhle brzy poddal, ať by chtěl nebo ne. Sice byla pravda, že by docela rád dopřál potěšení sobě i Takuyovi hned teď, ale dnes se rozhodl ke všem povinnostem přistupovat zodpovědně, takže sex musel taky chvíli počkat. "A shodil jsi z pohovky polštářky! Pečlivě jsem je tady aranžoval!"
"Matsushito, neštvi mě," oplatil mu Takuya dotčeně a lehce skousl jeho spodní ret, "co tě to teď vůbec popadlo?"
"No, včera jsi říkal, že toho máš moc. A že já nikdy nic nedělám. Tak jsem ti chtěl jednou doopravdy pomoct. Vzal jsem si volno a zkusil jsem uklidit úplně všechno. Ale chybí mi žehlení a ještě musím vysát u nás v pokoji."
"A ty šaty? Začalo se ti to líbit? Budeš tak chodit častějc?" zaculil se spokojeně Takuya a začal svému partnerovi vyhrnovat sukni nahoru.
"Ne," zamítl Yuya okamžitě a plácl ho po ruce, aby toho nechal, "to je takový bonus pro tebe, navlékl jsem se do toho až před patnácti minutama, celý den v tom vážně nejsem. Je to za to, že se i kvůli mně tolik namáháš - mě skoro zabil tento jeden den, fakt tě obdivuju. A kdysi ses zmiňoval, že by se ti tohle líbilo. Že by to na mě bylo roztomilé a kdesi cosi. Tak jsem si říkal, že by tě to třeba potěšilo. Ale tohle je poprvé a naposledy, co tohle na mě vidíš!" upozornil ho důrazně, aby si Takuya snad nemyslel.
"No počkej, jak jako naposledy?" poklesly hnědovláskovi zklamaně koutky úst a trochu se nadzvedl, aby si mohl Yuyu v šatech pořádně prohlédnout, "v tomhle teď budeš chodit každý den, zlato, když už sis to pořídil."
"Tak na to zapomeň," zamítl černovlasý okamžitě, "možná tak na tvoje narozeniny, ale jinak ti na to kašlu. Nejsem ženská, abych jen tak chodil v šatech. Navíc v takovýchle."
"Ale ale, miláčku, nečerti se," zahihňal se Takuya, odhrnul mu vlásky za ucho a políbil ho na čelo, "fakt ti to sluší. Jsi hrozně sladký." Yuyovi začaly znova červenat tváře, tak raději nasadil pobavený úšklebek, aby nepůsobil tolik rozpačitě, a řekl:
"Tak ne aby se ti postavil, musel by sis to udělat sám. Já budu k dispozici až po večeři a až dožehlím a povysávám naši ložnici," nezapomněl připomenout a zapřel se Takuyovi dlaněmi o ramena, aby ho ze sebe dostal. Vstal z pohovky, popravil si šaty a jal se posbírat shozené polštářky. Takuya se spokojeně usadil na pohovce, a když se Yuya ohýbal, pohled od jeho pozadí ani na chvíli neodtrhl. Mladší natřepal polštářky a opět je umístil na pohovku.
"No nevím, jestli vydržím se na tebe nevrhnout. Abych řekl pravdu, nejradši bych si tě teď a tady ohnul přes pohovku, ale bojím se, že bych tím zase shodil polštářky. Za to bys mi ale asi moc nepoděkoval, co?" ušklíbl se Takuya a rukou jakože omylem jeden z polštářků zase shodil. "Jejda, promiň," nevinně se na svého přítele usmál. Yuya se zamračil.
"Nekomplikuj mi to." Stejně se ale pro polštář znovu sklonil, u čehož ho Takuya plácl po zadku.
"Promiň, broučku, já musel," dodal na svou obhajobu a za zápěstí si ho stáhl dolů ke svému obličeji, aby ho mohl líbnout na rty. "Miluju tě. Děkuju, že tohle pro mě děláš," šeptnul.
"Taky tě miluju, jinak bych tohle nedělal," odpověděl mu Yuya a pusu mu oplatil. "Provokatére," ušklíbl se na něj následně.
"Nemáš být tak k sežrání."
"Tak já si to půjdu sundat a oblíknu si něco normálního," uculil se Yuya.
"No to ať tě ani nenapadne!" pohrozil mu Takuya.
"Neboj, půjde to dolů, až si to ze mě svlíkneš sám. Ale to až večer, až všechno dodělám!" nezapomněl černovlasý dodat, aby to náhodou Takuyu nenapadlo rovnou. "Každopádně, půjdu objednat pizzu, dobře? Dneska nechci, aby ses otravoval s vařením nebo čímkoliv jiným, dneska prostě budeš jenom sedět a odpočívat," rozhodl.
"Tak dobře," zasmál se Takuya. Rozhodně se nehodlal bránit, jeden takový kompletně odpočinkový večer mu přišel vhod. "Dal bych si Hawai, co myslíš?"
"Tak jo, dáme si tu," souhlasil Yuya, "mobil jsem si nechal v ložnici," dodal na vysvětlenou, když vyrazil ke schodům vedoucím nahoru. Takuya se zvedl taky, ale ten zamířil k tašce s nákupem, kterou před chvílí upustil na podlahu, a pokračoval do kuchyně, kde začal vybalovat potraviny. Musel taky vyhodit těch pár rozkřápnutých vajíček.
"Taku-chan, zbláznil ses?! Jdi od toho!" vyhrkl Yuya, když se zjevil v kuchyni a zrovna si oddělával mobil od ucha, "říkal jsem, že tě dnes nenechám dělat absolutně nic!"
"Ale no tak, zase to tolik nepřeháněj, schovat nákup mě nezabije," smál se Takuya, "vždyť už to skoro mám." Mladší přešel až k němu, popadl ho za ramena, zatlačil a došachoval ho až k židli u stolu, na kterou ho donutil posadit se.
"Seď a ani se nehni," přikázal mu s naprosto vážným obličejem, otočil se a šel to dokončit sám. Takuya tedy zůstal sedět, ale tiše se hihňal. Přišlo mu to hrozně vtipné. Jeho milovaný se poprvé v životě rozhodl sám od sebe něco udělat a ještě to bral takhle do detailu. Navíc poletoval po kuchyni stále v těch maid šatech. Hnědovlásek upřímně nečekal, že takováhle situace někdy nastane. Ve skutečnosti si až do dnešního dne myslel, že by se s ním Yuya raději rozešel, než že by se měl pustit do tak velkého úklidu (i kuchyně byla k nepoznání), ale v duchu se mu musel omluvit a celý svůj pohled přehodnotit. Byl za to vlastně hrozně moc rád. Věděl, jak jeho partner nesnáší uklízení, které není úplně nejnutnější (čtěte: netopí se v hromadách špinavého oblečení a vrstvách prachu a drobků), a jestli se takhle překonal jen kvůli Takuyovi, byl to větší důkaz lásky než ta dvě slova, která si pořád tak rádi opakovali.
"Yu-chan?" oslovil svého miláčka, když ten už schovával poslední krabici mléka do lednice.
"Jo?"
"A ty teď takhle budeš uklízet obyčejně?"
"No to fakt ne," zašklebil se Yuya, "ani mě nehne. Teda takhle - chci ti víc pomáhat, vážně. Nádobí začnu umývat pravidelně a můžu třeba vysávat nebo utírat prach. Nebo tak něco. Ale dělat všecho je hrozně náročné, nechápu, že se ti chce a jak to vůbec stíháš."
"Tak víš co, nic jiného mi nezbývá," ušklíbl se Takkun, "někdo to udělat musí. Ale tak, mám to rozložené - přece neperu, nevysávám a neutírám prach každý den. Dá se to stíhat, když každý den uděláš jen jednu nebo dvě věci."
"Ale i tak, fakt tě pro tohle obdivuju," pokýval Yuya hlavou, "a samozřejmě i pro jiné věci," pocukly mu následně koutky úst a šel ještě uklidit prázdnou tašku od nákupu.

Pizza tady byla za půl hodinky. Yuya Takuyu uprosil, aby pro ni šel on, ačkoliv si Takuya přál, ať ji jde v těch šatech vyzvednout mladší. Očividně by mu to přišlo hrozně vtipné, ale psím očím svého přítele nakonec jako obvykle neodolal, navíc když ty šaty jeho roztomilost jen stupňovaly, takže pro pizzu šel nakonec Takkun. Talíře i skleničky na pití se vyloženě leskly - mladší si s jejich leštěním dnes musel dát skutečně práci, až Takuyovi bylo líto je ušpinit. Yuya po jídle umyl nádobí a potom už došlo na ono žehlení. Takuya si nechal udělat čaj, ale narozdíl od Yuyi, který si s tím obvykle sedl k televizi nebo notebooku, se šel usadit za jeho přítelem, aby mohl koukat na něj, jak pracuje. Několikrát mu nabízel pomoc, ale Matsushita stále tvrdohlavě odmítal, že on to prostě dnes všechno musí udělat sám (jen teda nakonec potřeboval pomoct s tím, jak poskládat košile). Takže Takuya skoro celou dobu jen seděl, popíjel, povídal si s ním a hlavně koukal. Kdy jindy ho přece v těch šatech uvidí znovu?

"Bacha na ty schody, možná budou ještě klouzat, dneska jsem je umýval taky," varoval dopředu Yuya, když byl s žehlením hotov a nesl velký koš čistého prádla nahoru k nim do ložnice. A Takuya šel pochopitelně s ním.
"Až tak?" zatvářil se nevěřícně, "je tady vůbec místo, které jsi neumyl?"
"Na strop jsem nesahal," zasmál se Yuya, "i když s lustrem v obýváku a u nás v ložnici jsem něco udělat musel, byly hrozně zaprášené." Takuya mohl jen kroutit hlavou. "Tak si zajdi dát tu sprchu," mluvil Yuya dál, když vyšli nahoru, "já zatím uskládám to oblečení, povysávám tam a už se budu věnonat jenom tobě. Pusu?" usmál se na svého společníka a natáhl k němu krk. Takuya pochopitelně neváhal ani chvíli a pusa se protáhla spíše v minutový francouzský polibek.
"Pospěš si, abys to všechno stihl. Nehodlám se v té sprše zdržovat moc dlouho, na tohle se těším celý večer."
"Nadrženče," zasmál se Yuya, ale pak už teda pokračoval směr ložnice.

"Hele, Yu-chan, já bych ani nevěřil, že fakt dáš úplně do pořádku celý dům. Ta koupelna je kompletně čistá, že bych snad teď jedl i z toho zácho-" začal Takuya povídat, už když vcházel do pokoje jenom s ručníkem omotaným kolem pasu, ale už ve dveřích se zarazil. Kousek od postele byl vysavač, skřín otevřená a nějaké to vyprané prádlo ještě v koši. Yuya ležel na zádech na posteli. Stále v šatech, to ano. Jenže očividně spal. Působil, jakoby si jen na chvíli sednul, ale samou únavou prostě usnul. Takuya se tiše zasmál. Hned na to se sháněl po mobilu a svého přítele si několikrát vyfotil a okamžitě fotku nastavil na tapetu. Spokojeně se usmál, mobil odložil, ručník hodil na topení a šel na sebe navléknout trenky a tričko na spaní. Pak přešel k posteli, opatrně vzal Yuyu pod koleny a kolem ramen. Mírně ho nadzvedl a přetočil na posteli do normální polohy - aby ležel hlavou na polštáři. Čelenku mu jemně vytáhl z vlasů, aby ho z ní snad ráno netlačila hlava, a odložil ji na noční stolek, načež ještě skočil zhasnout. Pak si ke svému příteli sám přilehl a objal ho kolem pasu. "Odpouštím ti to, když ses dneska tak unavil. Ale zítra ráno mi to vynahradíš, abys věděl. Ty šaty tě za tohle donutím nosit minimálně další tři dny," zahihňal se tiše, "miluju tě, Yu-chan. Děkuju. Sladké sny," zašeptal mu do ucha a letmo ho líbnul do vlasů. Položil si hlavu na polštář a ještě minimálně hodinku pozoroval jeho klidnou spící tvář, kterou trochu osvětlovalo světlo z venku od okna, než se i Takuyovy oči nakonec zavřely.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 6. září 2015 v 2:55 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ~ Yuya v maid šatech! *nosebleed* Vážně, ale vážně Takuyu obdivuju, že ho na místě nepřeříznul...
Takuya hospodyňka a Yuya takový povaleč :DDD Ale on mu to jistě vynahradil jinde... ehm... 3:) Navíc i těma maid šatičkama~ :333 Navlečte ho do nich někdo doopravdy... :DD :33
A musela jsem se rozesmát, jak si ho musel nejdřív vyfotit :'DDD Ale tak kdo by odolal, že... :333 Tohle je fakt úžasná představa :333 Jsem hltala slovo za slovem a viděla to, jak kdybych koukala na film :D Jsem fakt moc ráda, že jsi tenhle nápad napsala, a povedlo se ti to skvěle zpracovat :333 A moc děkuju za věnování! :333

2 Will-chan Will-chan | 17. září 2015 v 16:05 | Reagovat

Fkt ůplně....prostě ta představa awwww :3333 nejvíc mě ale dostalo : "A ty šaty? Začalo se ti to líbit? Budeš tak chodit častějc?" zaculil se spokojeně Takuya a začal svému partnerovi vyhrnovat sukni nahoru. :D awww :333 kdo by neodolal? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama