Momentálně píšu:
Momentálně cosplayuju.

Nevyřčené - 8. záznamy

27. července 2015 v 8:57 | Atashi |  Nevyřčené


Sobota 11. července 2015 - 19:19

Ahoj, Taku-chan!
Dnes ráno jsem si byl po delší době koupit něco na sebe. Naposledy jsme byli spolu, je to asi tři měsíce, pamatuješ? (Nepočítám, jak jsem si koupil to tričko, když jsem byl v neděli doprovodit mámu.) Jak sis koupil tu šedou mikinu. Ehm, Taku-chan? Víš o tom, že je ta mikina pořád ještě u mě ve skříni? Pak ještě to tričko s křížem a to pruhované a taky ty jedny (nebo možná troje) džíny! Mám pocit, že tvoje budou i ty růžové ponožky, ty bych si asi sám od sebe nekoupil, a myslím, že dvoje trenky taky nejsou původně moje, ale tím si nejsem tak úplně jistý. Zajímalo by mě, jestli budu mít někdy příležitost ti to všechno vrátit, i když bych se toho nevzdával moc rád.
Včera mi vypověděla službu moje taška přes rameno, takže jsem si dnes šel sehnat novou. Překvapivě jsem si opravdu jednu koupil - znáš to, když člověk něco potřebuje, obvykle to zrovna nemají. A rovnou jsem našel i jedny dobré tenisky, dvě hezká trička a pohodlné kraťasy. Takže jsem to neměl moc vypočítané s penězi, které jsem si vzal se sebou, a narazil jsem na úžasný klobouk a skvělou kšiltovku, jenže jsem měl jenom na jednu z těch věcí a nemohl jsem si vybrat. Jasně, mohl bych si jít zítra koupit tu druhou, ale co kdyby ji vyprodali? Už tam byl od obou jen jeden kus. Tak kterou vzít první? Víš, jak moc by ses mi v tu chvíli hodil, abys mi poradil? Jo, mohl jsem napsat komukoliv, ale opět jsi mi v mysli vyvstal jako první ty a ničí názor pro mě snad nikdy neměl takovou váhu jako ten tvůj (i přestože jsi obvykle říkal, že mě sluší všechno a v obojím jsem stejně krásný/sladký/roztomilý... takže bys mi oboje, jak tě znám, prostě zaplatil ty). I když jde jen o obyčejnou pokrývku hlavy. Přece jenom, nakupovat jsme vždycky chodili spolu už od doby, co jsme se poznali. Většinou jsem to teda býval já, kdo radil tobě, co si koupit (a skoro vždy jsem si to pak na dobu neurčitou i půjčil O:)), ale sem tam tomu bylo i naopak, jakoby se mi to hodilo zrovna dnes. No, nakonec jsem si ale teda vzal tu kšiltovku, protože se mi asi líbila o malilinko víc, a zítra s trochou štěstí získám i ten klobouk. Ale to se ještě uvidí.

Děsí mě ale, jak málo stačí, aby ses mi zase připomněl. Viděl jsem v obchodě tu modro-bílou peněženku, kterou jsi ty přesně takovou měl, než sis koupil tu černou, a hned první myšlenka byla "Tuhle měl přece Taku-chan! Musím mu říct, že jsem ji viděl v obchodě!" A až potom mi došlo, že ti to můžu maximálně takto dementně napsat. Pořád jsem si nezvykl na fakt, že už nejsme spolu, a že už s tebou ani nejsem v jakémkoliv sebemenším kontaktu.
Kdyby šlo ale jen o tu peněženku. Ty se mi vybavíš, když vidím něco, pomalu cokoliv, růžového. Nějaké oblečení, plyšáka, klíčenku, dortík, bonbon...jak říkám, jakoukoliv blbost. A podobně to mám i s červenou, hned si vzpomenu, jak jsi skvělý Grell a jak moc ti to slušelo v těch šatech k R-Shitei. A jak jsi chtěl být vyšší než já, tak jsi běhal v těch botách na podpatku, co jsi k muzikálu dostal. A vidíš, hned je tu spoustu vzpomínek. Ty časy mi tak nepopsatelně chybí.
Pak stačí, abych dělal jakoukoliv činnost, jakou mám rád. Stačí, abych zpíval, a hned mám před sebou tvůj prosebný pohled, jak jsi vždycky chtěl, abych ti zpíval. Stačí, abych tančil, a už vidím, jak dokonale tančíš ty (a vzpomenu si, že bys klidně mohl dělat striptéra, protože to ti taky šlo :3). Stačí, abych se díval na televizi, a mám před očima tebe, jak si utíráš slzičky dojetí u nějakého romantického filmu. Stačí, abych poslouchal nějakou písničku, a hned si vybavuju, jak jsme ji poslouchali spolu. Stačí, abych jedl, a hned se mi stýská po tvých kuchařských dovednostech. Stačí, abych si šel lehnout, a chybí mi, jak jsi mě vždycky objímal. Ono dokonce stačí, abych mířil do svého domu, nikoliv k tobě. Tam jsem se totiž vždycky cítil jako doma. Je zvláštní, že se tam už asi nikdy v životě nepodívám. Mrzí mě to.
Já vlastně teď už nemůžu vidět ani žádného psa (nebo jíst sušenky), abych si nevybavil Cookie. Ta mi taky hrozně chybí, i když, abych se ti přiznal (stejně jsi to ale někdy musel vycítit), byly chvíle, kdy jsem si hledal recept na psí guláš, jak mi občas dokázala slušně pocuchat nervy.
Já si s tebou vážně dokážu spojit snad všechno. Vždyť jsme toho společně za těch šest let prožili neskutečně moc.
Teď už bych ale měl jít. Zase jsem se zadrhl u psaní, nám ale za chvíli začíná koncert. Musím se jít připravit. Drž mi prosím palce, ať to nijak nepokazím. Děkuju.
Ahoj~
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 27. července 2015 v 17:39 | Reagovat

Um, tak nedostává... chuďátko naše... Ale stejně mám chuť Takuyu nakopat, až by Yuyovi vletěl oknem do bytu...
Jsem zvědavá, jak toto dopadne, těším se na další díl :)

2 Will-chan Will-chan | 8. srpna 2015 v 20:38 | Reagovat

Ehm, Taku-chan? Víš o tom, že je ta mikina pořád ještě u mě ve skříni? Pak ještě to tričko s křížem a to pruhované a taky ty jedny (nebo možná troje) džíny! Mám pocit, že tvoje budou i ty růžové ponožky, ty bych si asi sám od sebe nekoupil, a myslím, že dvoje trenky taky nejsou původně moje :DDDD LOLíček x"DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama