Momentálně píšu:
Momentálně cosplayuju.

Nevyřčené - 7. záznamy

25. července 2015 v 6:37 | Atashi |  Nevyřčené



Pátek 10. července 2015 - 12:52

Ahoj, Taku-chan!
Taky určitě znáš ten pocit, když mi chceš napsat, ale vlastně vůbec nevíš, co. Teda, spíš jsi ho znal dřív. Nebo jsi ho možná ani neznal, jen já jsem s ním důvěrný kamarád. A teď to přišlo zase. Ne že by to bylo tak, že už bych ti neměl co říct, jen se teď nechci zaobírat ničím vážnějším a nic zajímavého, o čem bych ti potřeboval povědět, se v posledních pár hodinách nestalo. Máme teď v práci polední pauzu a dnes jsme si objednali pizzu, tak na ni teď čekáme. A přesně v tuto dobu jsem ti obvykle psal. Teď bych tak rád najel na ten "zzz" kontakt a napsal ti obyčejné "Ahoj, jak se máš?". Odpověď mě nefalšovaně zajímá. Dřív se tato věta hodila fakt jenom do takovéto polední pauzy, ale předtím teda vypadala nějak jako "Ahoj, zlato, jak se ti dnes daří? Myslím na tebe~ <3". Poslali jsme si takhle zhruba 4 SMS, čímž jsme se drželi dál v kontaktu, i když jsme nemohli být spolu, a dali si tím najevo, že si skutečně nejsme úplně ukradení.
Občas však nastávaly situace, kdy ani jeden z nás nevěděl, jak rozproudit rozhovor. Mluvme nejdřív o tom chatování, když byl jeden z nás třeba kvůli divadelní roli někde na druhé straně Japonska. Vždycky jsem cítil silnou potřebu ti napsat, tak jsem se prostě ozval s "ahoj :3", pokud jsi to první neudělal ty. Rozhovor se vždycky nějak vyvinul přes to obyčejné "jak se máš?" a "co děláš?", což obvykle vydrží na nějakých 5 zpráv. Naštěstí jsme se od toho ale skoro pokaždé odrazili k nějakému jinému tématu, o kterém už se dalo bavit delší dobu. A pokud ne, skončilo to u toho, jak moc si navzájem chybíme a abychom už zase byli spolu. Na jednu stranu to bylo hodně jednotvárné, ale mně to nikdy nijak moc nevadilo. Psal jsem si s tebou? Psal. A navíc to byly vždycky hrozně milé zprávy, takže jsem si nemohl na nic stěžovat. A taky že nestěžoval.
No, a když jsme spolu trávili čas, vlastně nám ani tolik nevadilo nemluvit. U večeře jsme si vždycky popovídali o dnešním dnu a o všech těch blbostech, se kterými se ti pořád tak rád svěřuju, i když jsou vlastně docela nepodstatné. A pak už nám stačilo jen se objímat, líbat se, mazlit se a u toho si šeptem navzájem říkat, jak moc se milujeme. Vždycky to byly nepředstavitelně krásné okamžiky.
No nic, pizza už je tady.
Užij si dnešek, ahoj. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 27. července 2015 v 17:31 | Reagovat

Roztomilá část :) Smutná, ale roztomilá :) Jinak, zdá se mi to, nebo je na tom Yuya líp...?
Ale jestli se z toho pomalu dostane, a pak se Taku najednou zjeví a zase ho "stáhne" na dno, ať už vědomky či nevědomky, tak ho asi něčím praštím...

2 Will-chan Will-chan | 8. srpna 2015 v 20:35 | Reagovat

Awwwwwwww :3333 jk krásné a smutné zároveň

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama