Momentálně píšu:
Momentálně cosplayuju.

Červenec 2015



Pod moji postel se strašidla nevlezou, ale cesta na záchod bývá krušná

28. července 2015 v 23:35 | Atashi |  Rádoby chytré článečky
Slavnostně prohlašuji, že na Advík je sbaleno (snad jsem nic nezapomněla TwT), tím pádem se konečně můžu pustit do psaní tohoto článku!

Téma týdne mi hezky sednulo, hned po přečtení mě napadla věta, že pod mou postel se žádná strašidla nevlezou. Proč? Protože pod ni strčím maximálně prst (a já mám pěkně hubené prsty!), stojí totiž jen na takových malých nožkách a pod ní je skutečně tak ten 1-2 cm prostoru na výšku. A to vážně pochybuju, že by se tam nějaké strašidlo zvládlo nacpat. Tím pádem jsem přesvědčená, že v okolí mé postele mi žádné nebezpečí nehrozí. Vím, že nejsem jediná, kdo se uprostřed noci, po tmě, žene ke své posteli rychlostí zvuku, skočí do ní a hned se chumlá do peřin, aby na něj nic nemohlo. Zajímalo by mě, proč mi (a asi i spoustě dalších lidí) dodává jenom obyčejná přikrývka ten pocit, že na mě nic nemůže. Už kolikrát jsem nad tím přemýšlela. Je to divný, nerozumím tomu.

Bojím se tmy?
Nemyslím si to. Ze tmy jako takové strach nemám, vlastně ji mám daleko raději než světlo. Přece jenom ve tmě vidím, i když ne tak moc dobře. I když, upřímně, radši nic nevidět, když zrovna přemýšlím nad tím, jaká potvora mě chce dnes v noci sníst. .-. Ale to už odbočuji. Spíš si myslím, že v noci jde víc než o tmu o to, že všichni spí. Všichni v okolí spí, nikdo nikde není, všude je ticho, tím pádem ti asi těžko přijde někdo jen tak na pomoc. Přes den je to jiné - i když člověk bydlí sám, pořád jsou lidé aspoň třeba na ulici, venku. Jenže když je noc a ty bůhvíčemu utečeš ven, ani tam ti tam nikdo nepomůže...

Mám zvyk (ten se mě drží hlavně teď o prázdninách), že jdu obyvkle spát nejpozději ze všech v domě. V posteli jsem třeba nejdřív, ale ještě jsem na tabletu, takže tak.. No a obvykle jdu potom, když vypnu tablet, ještě na záchod. A to v tom ztichlém domě ven z pokoje přes celou chodbu (ok, není tak dlouhá, jsou to tak čtyři metry) až do koupelny bývá občas vcelku hrdinský čin! Proč vlastně? Kdo na mě číhá?

Jeden rok za námi

27. července 2015 v 23:19 | Atashi |  Moje výkecy a řeči okolo blogu

PARTY HARD





Lidičky, slavíme! První rok tohoto blogu je úspěšně za námi!
Upřímně mi to přijde, jakoby to bylo tyto prázdniny, co jsem sem kopírovala těch pár povídek z mého předchozího blogu a všechno nastavovala. Zase jednou to byl takový den za compem, který mám tyto prázdniny docela často. :D
Každopádně, toto je můj třetí pořádný blog a myslím si, že mi vydrží nejdéle ze všech, protože přece jenom, adresa blogu není nijak tématizovaná, takže se hlavní zaměření může změnit úplně kdykoliv. I když doufám v to, že Yu-chan číslem jedna ještě nějakou dobu zůstane... No podívejte se, jak je cute! Hlavně na tom prvním gifu! Z toho chcípám úplně maximálně :DDDDDDDDDDDDDDDDDDD Prostě taková party hard :DDDDDDD Původně jsem chtěla použít úplně jiný gif, ale mezi těmi 1920 obrázky jsem ho nemohla najít.. Takže až na něj narazím, třeba si vzpomenu a ještě ho sem přidám!
Nic moc speciálního k narozkám blogu připraveného nemám. Však povídka dnes vyšla, co víc byste chtěli? Nemám čas, připravuju cosplay na Advík! *nedělá ani ň, ale aspoň se může tvářit :DDDD*

A teď maličko čísel!
Za ten rok sem přišlo 901 návštěvníků, což vlastně není až tolik, ale vzhledem k zaměření blogu (Yuyího a Takkuna nikdo v ČR nemá rád, fňuk :'( xD) je to vlastně úplně perfektní. :3
Za ten rok bylo vydáno 75 článků i s tady tímto, což taky není zrovna žádná sláva, ale vzhledem k tomu, že povídek z toho bylo 39 (kapitolovky jsou počítané každá kapitola zvlášť) je pro mě úspěch i tohle!

Děkuji všem, co sem kdy za ten rok zavítali a hlavně napsali komentář! :3

A na konec trochu toho yaoi jen tak pro zpestření.. :3



Co mě zase jednou rozhněvalo

23. července 2015 v 21:39 | Atashi |  Co m(n)ě...
Původně se to mělo jmenovat Co mě zase jednou nasralo, ale alespoň v tom nadpisu článku nebuďme hrubí.

Dobře, nakonec se trošku mění plány a já vám první představím rubriku, která měla být zprovozněna až někdy později. Teda, když jsem vymyslela námět tohoto článku, tak taková rubrika vůbec být neměla a chtěla jsem to prostě hodit do výkeců, ale zkrátka tu máme novou slibovanou rubriku.
Rozhodla jsem se, že budu pod tyto články dávat z 99% anketu, zda se mnou souhlasíte nebo nějaký takový podobný žvást, tak by bylo dobré, pokud už jste líní komentovat a vyjádřit váš názor nějak víc, alespoň obětujte ty dvě sekundy a klikněte na kladnou či zápornou odpověď podle toho, jak to cítíte. Děkuji.

Dnes začneme trochu méně veselým tématem, o kterém mi ale nedá nenapsat. Po přečtení tohoto článku (komu se to nechce číst - i když je to teda krátký článek - víceméně se tam kritizuje fakt, že si někdo načte 50 článků plných rad ohledně psaní povídek, ale chybí mu praxe, protože sám vlastně nic nenapíše), se kterým nemůžu nesouhlasit, jsem se rozhodla, že si nějaké takové rady najdu, protože mě zajímalo, co se tam vlastně přesně píše (určitou představu jsem pochopitelně měla a z 70% se mi to potvrdilo). Určitě jsem teda kdysi něco takového už četla, ale bylo toho tak málo a bylo to tak dávno, že jsem si zkrátka žádný takový článek pořádně nevybavovala. Po přečtení asi dvou jsem však narazila na tady tohle. A jsou to sice jen maličkosti, ale byly tam zkrátka věci, které mě naštvaly. A ne málo.

(můj výraz při čtení článku aneb "chci ty lidi zabít, ale nemůžu")


Super-produktivní červenec

21. července 2015 v 20:18 | Atashi |  Moje výkecy a řeči okolo blogu
Doumo, X4 deeeeeesu! Yoroshiku onegaishimasu!

Eh, ano, zase jsem se po dlouhé době dívala na nějaká ta videa s X4 (i když jsem teda ve sledování stále hoooodně pozadu) a vzhledem k tomu, že ono přeškrtnuté říkají všude, byla jsem nakažena. Ale o X4 se tady teď bavit nechci. V tomto článku sice ano, ale až později.

Teď ale k tomu, co mi na červenci přijde tak super-produktivního. Když se nakouknete do archivu mého blogu, spatříte tam u každého měsíce s trochou štěstí aspoň jeden článek, jsou však i výjimky, kdy jsem na blog nehodila vůbec nic. No ale loni v červenci bylo článků 34! Pomineme fakt, že to byl blog založen a kopírovala jsem sem spoustu povídek z předchozího blogu a dělala rozcestníky a další kraviny. A teď, letos, už máme i s tímto 9 + další jsou přednastavené a ještě další přednastavené a i normálně vydané budou! Kdyby to někoho zajímalo, ty přednastavené jsou další díly povídky Nevyřčené, i když to asi zajímá málokoho, protože tato povídka má zřejmě jenom jednoho navíc vcelku nejistého čtenáře (kromě mě - pochopitelně si to musím po sobě vždycky přečíst, že ano o.o), takže kdyby vás náhodou bylo víc, bylo by celkem fajn, kdybyste se ozvali. To jen tak mimochodem.
Každopádně, tento červenec bude daleko produktivnější, protože mě jaksi chytila blogová nálada, což už tady pěkně dlouho nebylo! A to je dobře! Doufám. o.o Takže snad mi to vydrží delší dobu a blog projde plánovanou inovací. Ano, čtete dobře! Včera (nebo teda dneska) v noci jsem totiž nemohla usnout a napadlo mě spoustu námětů na články a tak. Jenže na tomto blogu zatím vládnou ve velkém pouze povídky, jak si můžete všimnout. Takže čím vším to tady chci rozšířit?



Letní prázdniny

17. července 2015 v 21:41 | Atashi |  Moje výkecy a řeči okolo blogu
...jsou myslím to nejvýstižnější slovní spojení, které popisuje můj stav. S nimi totiž přichází jak to dobré, tak to špatné.

Vlastně, když to tak vezmu, na letních prázdninách je dobrá jen jediná věc - není škola. Jasně, že s tím přichází spoustu výhod, jako je například kompletní posunutí mé obvyklé denní aktivity - spát se chodí později než o půlnoci a budí se až na oběd, přičemž se z postele fakt vstane až ve dvě hodiny. Potom nejsou domácí úkoly, tím pádem odpadá spoustu povinností a je víc času na zábavu. No, ale celkově je to pořád jen jedna věc. (+Teda to, že během týdne nejsou rodiče doma, ale v práci, což je kolikrát dost potěšující. Ale to je jen maličkost.)

Hlavní nevýhodou letních prázdnin, kterou pociťují právě teď, je neskutečné vedro. Fakt bych radši po zbytek života žila v mínus dvaceti (protože to člověk zaleze domů, kde je teplo a vše je ok), než mít ve stínu 34 stupňů, na slunci 50 (a možná i víc, ten teploměr to totiž výš nezvládne) a v místnosti, kde právě sedím, 32. Když je takový hnusný hic, nedá se dělat fakt nic. Mám spoustu času na psaní povídek, jenže mám zavařený mozek, takže ze sebe vypotím maximálně to Nevyřčené, protože to je vážně jednoduché napsat. Stačí přijít na téma na díl a už to není nic těžkého. Ráda bych se ale pokusila po hoooodně dlouhé době dokončit další díly Grellových červených strastí, protože ty se mi zase nějak zalíbily. A taky bych si napsala nějaké TakuYuya PWP, i když jak se znám, k tomu se asi nedokopu. Mám ale strašný nedostatek yaoi na ně dva. Asi mám absťák. Asi určitě. Pár dní už se celkem klepu. No, ale teď už to ustává, tak jsem si snad zvykla a uvědomila si, že jestli teď na ně budu chtít yaoi (nebo vlastně úplně cokoliv spojené s těma dvěma), budu si ho muset napsat sama. Au.
Jen tak btw, nějak mi došlo, že většina mých povídek je furt na jedno brdo. Měla bych se začít pořádně věnovat těm dějovým kapitolovkám, co mám rozepsané, a ne pořád v každé povídce rozebírat jejich vztah. Nemyslíte? Oh, on to vlastně nikdo nečte. Neva. Stane se.

Další obrovskou překážkou všeho je Advík. Zbývá už jenom 14 DNÍ, uvědomujete si to?! Jakože můj cosplay Grella už je hotový, o tom žádná (i když pořád nevím, jakou verzi vlastně vezmu), jenže jsem taky slíbila Lighta Yagamiho. Paruka stále nikde, make-up nejde udělat dobře ani v nejmenším a dokonce nemám ani oblečení! Teď se modlím, abych někde ve skříni vyhrabala chlapské kalhoty, paruka došla správná a co nejdřív a abych si nějakým zázrakem zvládla vyrovnat oko, protože Light ho má jaksi kulaté jenom na jednom obrázku, jinde to má...prostě rovné, no. .-. Myslím, že tohle bude ještě boj. Ale tak, vlastně neva, protože s Cielkem a Lojzíkem pácháme den před Advíkem rituální sebevraždu! x3 Kdo se přidá? x3

No a pak další politováníhodná věc. Jaksi mi postupně dochází možnosti zábavy. V Itálii už jsme byli, jak jsem zmiňovala, Lojzík je až do Advíku ve pryč, a já jsem líná jezdit jen tak do vedlejšího města (MHD v létě je zlo!!), kde mám teda větší množství kamarádů. Jasně, i u nás ve městě pár kamarádů mám, ale bojím se, že tu zásobu brzo vyčerpám - a navíc je spoustu z nich někde pryč, jak jsem zjistila. Takže na příští týden se musím pokusit někoho si sehnat. Potom následuje Advík. A pak už je srpen - to už je Lojza doma (doufejme) a snad přijedou bratranci. <3 Jakože já mám co dělat i bez kamarádů, že ano - počítač je věčný kamarád a potřebuju přečíst všechny ty HP knížky, znovu zhlédnout Quartet a podívat se na spoustu záznamů z livestreamů X4 atd. atd.. Navíc bych si měla máknout na cospech a tak. Jenže bez dalších lidí ty prázdniny asi ani být nemusí, no.
Ale tak, to se nějak zvládne. x3

Btw, během psaní článku mi přišla ta paruka na Lighta. xDDD Je mi teda trochu menší, ale to půjde. Barvu má super, je i vcelku hustá, takže to je ok. Ale budu ji muset hodně stajlovat a to bude bolet QwQ Doufám, že mi kamarádka fakt pomůže, protože tu paruku nechci hned zničit, byla celkem drahá. xD Já si nijak nerýpu ani do svých vlasů a paruku na Grella jsem nijak stajlovat nemusela, takže tohle bude premiéra. xD

Držte mi palce, užívejte léta a nezhebněte v tom vedru!

P. S.: Tato fotka mě dostala do kolen. Nechápu, jak může být Yu-chan tak moc dokonalý na naprosto obyčejné fotce ♥♥♥


P. P. S.: Chci s ním jít na zmrzlinu TwT (Nebo ho stalkovat, jak jde na zmrzlinu s Takkunem O:))


Nevyřčené - 3. záznamy

16. července 2015 v 21:17 | Atashi |  Nevyřčené
Ok, rozhodla jsem se. Zveřejňování bude probíhat po dvou dnech, dvou hodinách a dvaceti minutách. V tomto odstupu jsem totiž náhodou zveřejnila první a druhý díl.
Enjoy. x3


Nevyřčené - 2. záznamy

14. července 2015 v 18:57 | Atashi |  Nevyřčené
Asi to vidím tak, že to sem budu házet, jakkoliv mě napadne. Ze začátku asi ale každý druhý den, postupně budu interval zvětšovat. No, ještě uvidíme, jak rychle budu dál psát.



Nevyřčené - 1. záznamy

12. července 2015 v 16:37 | Atashi |  Nevyřčené
Původně jsem myslela, že 1. kapitolovkou na tomto blogu bude nějaká jiná. A původně jsem myslela, že tohle bude jen jednorázovka. Toto byl můj 6.-7. námět vymyšlený na Yuyího a Takkuna. Mělo to celé být teda trochu jinak, ale tento styl se mi momentálně píše pomalu sám a je to taky jednou něco jiného.
Kapitoly budou přibývat asi často, přemýšlím, jestli si je mám nějak nastavit třeba na každý druhý den anebo prostě zveřejňovat, kdy se mi zachce a nijak pravidelně. Už jich mám osm a jejich délka je různá. Někdy můžou mít i 1500 slov, jindy jsem ráda za 300. Sama nevím, jak se dál vyvine děj a jak dlouhá celá povídka nakonec bude. Samozřejmě, že mám vymyšlené, co zhruba psát, ale není to žádná pevná kostra, takže to může být nakonec úplně jinak, než by kdokoliv (včetně mě) čekal. Konce jsou možné tři. Na ukončení však bude záviset ještě mnoho faktorů.
A nedivte se, prosím, že v tomto díle nejsou situace a okolnosti zápletky úplně vysvětleny. Všechno se dozvíte postupně~
A teď už tedy..

Pairing: Uehara Takuya x Matsushita Yuya
Žánr: Shounen ai, smutné, místy trochu depresivní, zároveň však oddechové. Zaobírá se výhradně myšlenkovými pochody a emocemi - takže snad i psychologické? Na tento žánr mi to ale přijde lehce odfláknuté.



Začala jsem číst..

6. července 2015 v 13:21 | Atashi |  Moje výkecy a řeči okolo blogu
Zdravím! Vítám vás u článku naprosto o ničem! I když to je 90% článků tady, nebudeme si nic nalhávat.
Nevím, proč, ale mám potřebu sem napsat, že jsem zase začala číst. Nic jiného než Harry Potter sérii (už po osmé, dámy a pánové). K posledním Vánocům jsem totiž dostala komplet celou sérii knih (salátová vydání u nás v knihovně nejsou nic pro mě a půjčovat si ty knihy pořád dokola od mamčiny kamarádky je už celkem trapné..), takže teď mám vlastně 4. a 7. díl dvakrát, protože tyto svazky jsem vlastnila již předtím. No, ale to je vlastně jedno. Zrovna dočítám Kámen Mudrců, zbývají mi tři kapitoly. A do konce prázdnin tedy určitě stihnu i zbylých šest knih a možná i všech osm filmů (i když těm tak velkou naději nedávám)!
No, jde mi ale o to, že kdyby se tady někde našel nějaký fanoušek HP slashe, bylo by fajn, kdyby mi doporučil nějakou povídku s Jamesem Potterem v páru, jelikož nemůžu prakticky nic najít. Hm, jo, asi jsem se zabouchla do Jamese a jeho věčného hrabání si ve vlasech. (y) V mé hlavě ale teda vypadá trochu jinak než ve filmu, líp. Hele, a to jsem Poberty nikdy neměla moc ráda! A tím se chci dostat k tomu, že jsem zase začala číst povídky, poprvé však ve velkém na HP. Těch pár rozečtených na Naruta teda taky dočítám, ale ne tak aktivně, a nic nového si nehledám. Zrovna čtu nějakou HP parodii, fakt dobrou, takže parodie taky beru všema deseti!
K mé momentální (zřejmě jen přechodné) HP mánii přispělo hoczko, opět. Nehraje to náhodou někdo taky?
Zajímavé však je, že povídky na HP se mi psát moc nechtějí. I když na to taky možná časem dojde.. (Protože šampónek James mi přijde najednou jako fakt perfektní charakter!)

A když už jsme u toho psaní povídek, tak samozřejmě píšu. Zrovna makám na dvou TakuYuya kapitolovkách. Jedna jde dost pomalu a nevěnuju se jí tolik (jestli však vše půjde podle plánu, vyjde celá během příštích prázdnin - měla vyjít letos, ale neva) a ta druhá se mi píše nejjednodušeji ze všeho, na čem jsem kdy makala. Za dva dny mám dvě kapitoly. Přemýšlím, jestli ji mám zveřejňovat už teď, nebo až se dostanu domů - jsem na dovči v Itálii, btw. Wi-Fi poprvé jede perfektně a já tu nemusím trávit čas na chodbě u výtahu!! :3 *modlila se celý rok za dobrý internet a byla vyslyšena* Letos se tu valí námořnická móda, takže můj cosplay na Advík je už skoro zařízený. :3 Sláva mi!

Jdu tedy číst, psát, hrát hoczko a večer se poblít do Lunaparku na Extreme. Bye.

P. S.: Nezapomeňte mi napsat nějaké ty typy na fanfikce.

P. P. S.: Tak jsem si vzpomněla, že jsem před půl rokem chtěla zveřejnit, jaké avsum věci jsem dostala k Vánocům..