Momentálně píšu:
Momentálně cosplayuju.

Listopad 2014

Rádoby andílek

26. listopadu 2014 v 21:46 | Atashi |  Japan stars - jednorázovky
Shounen ai, tentokrát i yaoi.
Uehara Takuya/Matsushita Yuya.
Pamatujete na to TT "Ďábelští lidé s andělskou tváří?" Tato povídka původně měla být vydána tehdy. Ale nápad přišel pozdě a já to nestihla sepsat, bohužel. Tak jsem to odložila a je to tady dnes. Tohle se totiž na Yuyího píše úplně samo!
Dnešek je výjimečný den. Trojnásobně výjimečný den. Přesně před šesti lety se Yu-chan konečně proslavil. Přesně před rokem byl oficiálně prohlášen za mého manžela. A taky má dnes narozeniny moje maminka. Dnešní den je dokonalý. :3
Povídka je tedy pro mého milovaného Yuyánka a mou taktéž milovanou maminku, která si tohle však, doufám, nikdy nepřečte. O:)

Štěstí

10. listopadu 2014 v 16:28 | Atashi |  Japan stars - jednorázovky
Drabble (100 slov).
Shounen ai.
Yamamoto Yusuke/Miura Shohei. (+Miura Shohei/Miura Haruma)
Věc, nad kterou dnes celý den přemýšlím..

Cruel reality

8. listopadu 2014 v 18:47 | Atashi |  Moje výkecy a řeči okolo blogu
Pozn. aut.: Nadpis článku je anglicky, kdyby se náhodou zjevila povídka, kterou bych chtěla pojmenovat "Krutá realita", protože věřím, že časem by se něco takového i objevit mohlo (ač teda zatím nic takového v pořadníku není, ale víte co, jistota je jistota). Mít dva stejnojmenné články, jeden nějakou, řekněme s trochou štěstí aspoň malinko kvalitní povídku, a druhý takovouhle sračku, kterou se chystám napsat, by bylo vskutku zajímavé. Velice vskutku.

Znáte to přece, ne? Všechno vám přijde tak strašně super a růžové, jenže pak se objeví nové skutečnosti a nastoupí krutá realita. A ta povětšinou bolí. Mám špatnou náladu, abyste věděli, jinak bych tento článek vůbec nepsala a neobtěžovala vás jím. No ale co už..
Nechci se teď rozepisovat například o tom, jak velkou změnou si prošel můj pohled na českou otaku komunitu za poslední rok. Nejsem jediná, která si o těch lidech nemyslí už nic moc pěkného. Jistě, najdou se i výjimky, to jsou naprosto úžasní lidé, které totálně žeru, ale když se na to podívám tak celkově. A k poznání mi stačili dva srazy a asi rok nějak více mezi těmi lidmi. A to jsem zezačátku byla ze všeho kolem otaku tady u nás totálně nadšená. Asi tam nepatřím, říkám si. Tak stane se.
Vlastně ani nechci psát o tom, jak někteří zradí a ani si to neuvědomují. Něco slíbí a to zanedlouho poruší, aniž by si na slib vůbec vzpomněli. Nebo to jen já možná špatně chápu..?

Tohle ale nikoho nezajímá, že ano. A to, o čem chci mluvit, zřejmě taky ne (možná jen ty tisíce lidí, kteří to teď taky řeší), ale nedá mi se o tom ani nezmínit, když se vlastně uzavírá velká kapitola mého života. Ano, mluvím o konci Naruta. (Kliknutím na 'celý článek' si uvědomuji, že se můžu dostat ke spoilerům, které nechci vědět.)