Momentálně píšu:
Momentálně cosplayuju.

Grellovy červené strasti - 3. Otevřela jsem okno

27. července 2014 v 17:34 | Atashi |  Grellovy červené strasti
Inspirace pro větu: Kuroshitsuji Musical 1 - His Butler, Friendship, písnička Recollection by the window...s kamarádkou jsme měly hroznou srandu z první věty "Otevřu okno.", ani nevím proč. Mě osobně ale v ten okamžik prostě přišlo strašně vtipné, že zpívá o tom, že otevře okno. -.-" xD No a pro tuto povídku to bylo lehce upraveno..

Původní datum zveřejnění: 31. prosince 2013



"Otevřela jsem okno, to a-ano, ale já ne-nemohla čekat, že naše návštěva z něj prostě vy-vypadne. O-omlouvám se, S-Sebastian-san!" blekotala Mey-Rin provinile a měla co dělat, aby se před komorníkem jako obvykle neporoučela k zemi.
"To je v pořádku, Mey-Rin. On má víc životů než kočka, ho se jen tak nezbavíme," pověděl otráveně Sebastian při pohledu z onoho okna dolů, kde se na trávníku Phantomhivského panství válela nějaká červená hromada. "Ach," povzdechl černovlasý svým typickým způsobem a zmizel z místnosti.
"Grell-san, jsi v pořádku?" zeptal se spíše jen ze slušnosti, takovým lhostejným tónem, když za necelou minutku stál u toho červeného něčeho. Nebylo pochyb, že mu zdraví pana Sutcliffa bylo úplně ukradené. Nemohl ale dopustit, aby snad někdo prohlásil, že se nechová slušně k hostům a pošpinit tak jméno jeho mladého pána.
"Sebas-chan, to není fééér!" skuhralo to červené stvoření. Teď už sedělo, s kabátem přetaženým přes hlavu, nejspíš aby schovalo slzičky nebo možná zlomený nos. Anebo kombinaci obojího. "Já doufal, že se ti ten tanec bude líbit a ono to skončí takhle," zněl shinigami naprosto zničeně a ubrečeně. Sebastian zvedl kabát, "měl sis lépe vypočítat prostor," a oddělal Grellovi ruce z obličeje, který si jimi zakrýval.
"Nééé, Sebas-chan, nedívej se na mě!" kvílel červenovlasý a chtěl si znova schovat obličej. Komorník mu to však nedovolil, obě zápěstí mu držel v jedné ruce a druhou ho vzal za bradu, aby si mohl jeho hlavu natočit tak, že pro něj nebyl problém detailněji zrakem prozkoumat hnusně vypadající odřeninu táhnoucí se skoro přes celou Grellovu pravou tvář a částečně i čelo. "Sebas-chan, vypadám hrozně, tak se na mě přestaň dívat," protestoval stále shinigami, ale vytrhnout se mu nešlo. Za normálních okolností by se nejspíš snažil využít příležitosti anebo si minimálně užíval toho, že u něj byl jeho Sebby tak blízko, ale teď se mu vážně příčilo, že by ho v takovém stavu měl jeho milovaný vidět. Ke všemu měl ještě zarudlé oči, jak před chvilkou ronil slzy nad svým zkaženým tanečním číslem, s jehož nacvičováním si dal takovou práci a doufal, že se bude Sebastianovi líbit, jenže to pitomé otevřené okno všechno zkazilo! Navíc už není ani mizivá šance, že by se do něj komorník zamiloval, když vypadá takhle hrozně. Ale zlomený nos to nebyl, tak aspoň něco pozitivního.
"Pojď zpátky dovnitř, ošetřím ti to," rozhodl Sebastian nekompromisně a jedním škubnutím vytáhl Grella na nohy. Jeho kabát si přehodil přes levou ruku, kterou nesvíral shinigamiho zápěstí, a už ho táhl do budovy. Jako komorník zkrátka cítil potřebu se o hosta postarat, když navíc za jeho zranění mohla částečně jedna služebná. Červenovlasý mezitím jenom tak nějak zmateně klopýtal za ním, očividně měl i něco s levou nohou, ale teď neměl čas nad tím uvažovat, protože se mu nedařilo pochopit, jak to že ho Sebastian nehodil přes plot či tak podobně, a dokonce mu chce pomoct.

"Uhm, děkuju, Sebas-chan," zamumlal Grell se sklopenou hlavou, když komorník dokončil ošetřování.
"Příště buď, prosím tě, opatrnější," odpověděl mu na to Sebastian.
"Ty se o mně bojíš?" rozzářily se shinigamimu oči. Něco takového vážně nečekal. Že by se do té hlavy praštil natolik, že má teď jenom halucinace? Tentokrát se však odpovědi nedočkal. "No? Sebby?" pobídl ho teda. Chtěl to vědět, kladná odpověď by totiž znamenala, že se mu přece jen povedlo zapsat se alespoň trochu do komorníkova srdce. Od Sebastiana se mu však dostalo jen takového zvláštního úsměvu, z kterého by se Grellovi podlomila kolena, kdyby neseděl. Slovní odpověď však žádná. Takže shinigami stále nevěděl, zda se začít radovat anebo ne.
"Každopádně, pokud už nic nepotřebuješ, asi bys měl už jít," promluvil po chvilce ticha Sebastian.
"Uh…samozřejmě," kývl Grell, stále ještě otřesen z celé dnešní situace. Normálně by jen tak neodešel, ale vzhledem k tomu, že nechtěl, aby se na něj komorník díval, když je jeho obličej v takovém stavu, se radši rozhodl pro ústup. Zvedl se tedy a chtěl udělat krok, jenže to ho přepadla náhlá bodavá bolest levého kotníku. Se zakňučením to neustál a letěl k zemi. Těsně nad podlahou ho však Sebastian naštěstí pohotově zachytil.
"Eh…já…bolí mě noha," vypadlo z Grella s velice inteligentním výrazem ve tváři. Dneska vážně nějak nebyl ve své kůži. Sebastian povzdechl.
"Dobře, smíš tu zůstat. Postarám se o tebe," usmál se na něj přece jen nakonec a vyzvedl si ho do náruče. Počkat, co? Taky máte pocit, že jste přečetli naprostou blbost? Že by se Sebastian choval TAKHLE? Nepřijde to divné jenom vám, věřte mi. Ale stalo se tak. A sám Grell tomu nevěřil. Zůstal na Sebbyho jenom zírat s otevřenou pusou, zatímco ho komorník kamsi nesl. Včas se však vzpamatoval a rozhodl se využít příležitosti. Obmotal ruce kolem Sebastianova krku a přitiskl se k němu co nejblíže.
"Sebas-chan," vydechl učarovaně a zavřel oči. Měl pocit, že nic lepšího už se ani stát nemohlo. Omyl. Největší šok přišel, až když ho Sebastian opatrně položil do postele v jedné z místností, do níž shinigami ani nezaregistroval, že vešli, a pověděl:
"Můžeš zůstat tady u mě. Zajdu ti připravit něco k jídlu." Nezapomněl se znovu tak dokonale usmát a pak už zmizel z místnosti. A Grell se nezmohl na vůbec nic. Snad až po dvou minutách byl schopen se vytáhnout do sedu a rozhlédnout se po celé místnosti. Takže tohle byl Sebastianův pokoj? Chtěl ho okamžitě pořádně prošmejdit, jenže by s tou nohou asi daleko dojít nedokázal, ani na druhou stranu pokoje. Takže byl donucen zůstat tady. Ale to vůbec nevadilo, protože byl v Sebbyho posteli! Měl sice za to, že démoni nespí, takže nechápal, na co tu ta postel vlastně je, ale to teď nebylo vůbec podstatné. Užuž chtěl popadnout polštář a začít ho drtit v objetí jako nejmilejšího plyšáka, ale to se otevřely dveře a komorník byl zpátky. S tácem, na němž stály hrnek s čajem a nějaký úžasně vypadající zákusek. Nutno zmínit, že s červenou polevou, kterou tam bylo nakresleno pár srdíček. Takže shinigami jen vyjeveně zíral, když to před něj jeho milovaný naservíroval na tácu.
"Dobrou chuť přeji," obdaroval ho Sebastian dalším úsměvem. A Grell vůbec nic nechápal. Že by se do té hlavy praštil až příliš? Anebo že by se někde praštil Sebastian? Teda ne, že by byl nějak zvlášť proti, jen to celé bylo…zvláštní. A když říkám zvláštní, myslím doopravdy hodně divné. Ale proč si to nenechat líbit, že? Oplatil tedy Sebbymu úsměv, sice ne tak široký jako vždy, ale za to mohlo jeho momentální rozpoložení. Pak se však s chutí pustil do jídla. Nezapomněl to Sebastianovi po každém druhém soustu chválit a čaj byl potom taktéž vychválen do nebes. Tác potom odložil na noční stolek vedle postele a s "ach Sebby, ty jsi úžasný, já tě prostě miluju!" se komorníkovi hodil okolo krku. A ten nečekaně neprotestoval. A co bylo ještě větším překvapením, dokonce mu objetí opětoval. Po chvíli se však odtáhl.
"Omlouvám se, ale musím ještě něco zařídit pro mladého pána, tak si zatím odpočiň." Zvedl se, poklonil se, sebral tác a znovu odešel. Grell sebou plácl do polštářů a jenom zasněně koukal do stropu. Tohle byl vůbec nejhezčí den za celé jeho bytí. Vypadá to, že jej má Sebby vážně rád!

Pootevřel oči, když se matrace prohnula pod cizí váhou, aby zjistil, kdo ho to vytrhl ze slastného spánku.
"Ššš, spinkej," zašeptal jenom sametový hlas a Grell se rozhodl uposlechnout. I v polospánku mu bylo až moc dobře jasné, kdo to na něj mluví. Jej by poznal kdykoliv. Přísahal by, že se mu nezdálo, že jej jeho Sebastian políbil do vlasů, když se k němu částečně podvědomě natiskl a pevně ho objal. A to už se zase nořil do říše snů s úsměvem na rtech.

Probudil se. Posadil se. Rozhlédl se. Co…co to? Proč je tady? Ve své posteli? Ve svém pokoji? Co tu dělá? Proč není ve Phantomhivském sídle? V Sebbyho pokoji? V Sebbyho posteli? V Sebbyho objetí?
"Sebas-chan?" zkusil tiše, jakoby doufal, že teď odněkud vyskočí. Ale nic. Začínal se bát. Vstal. Kotník ho překvapivě nezradil, což čekal. A v co doufal. Bál se čím dál tím víc. Přešel až ke svému obrovskému zrcadlu. Pohlédl do něj.
"Néééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé!" zaječel hned, co viděl, že jeho obličej je naprosto v pořádku. To bylo poprvé, co byl na prášky z toho, že se mu přes obličej netáhla hnusná odřenina hyzdící jeho dokonalou tvářičku. Začal si ono místo, kde by se měla nacházet, prohmatávat, ale nic. Málem se rozbrečel. Jeho obavy se naplnily. Celé to byl jenom sen. Ale proč se teda probudil? Když se mu zdálo něco takového, měl zůstat spát navždy!
Ale počkat! Dnes má jít přece navštívit Phantomhivské sídlo a předvést Sebastianovi své úžasné taneční číslo, které piloval celý týden! No jo…ale co když to dopadne jako v jeho snu? To by si měl ještě dvakrát rozmyslet, jestli tam má vůbec chodit. Nechce se přece zmrzačit. Jenže je zase fakt, že ten konec nebyl vůbec špatný. Tak že by to přece jen riskl?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 6. července 2015 v 18:25 | Reagovat

Já věděla, že to Sebastianovo chování nemůže být jen tak! :DD

2 Will-chan Will-chan | 5. srpna 2015 v 20:55 | Reagovat

Chudák Grell :/ to si snad ani nezaslouzí proc se mu všechny dobré chvíle stanou jen ve snu? :( ale jinak fkt AWESOME urcite další dil :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama